[9.1.2011]

10. ledna 2011 v 0:49 | Catt
Docela náročnej víkend je za náma. Stihla jsem se vyležet z nachlazení [při kterém jsem ale svýmu tělu přesto dávala zabrat] a vlastně se toho celkově stalo nějak moc. No.. moc. Jak se to vezme. Vlastně jde jen o jednu věc, ale pro mě docela podstatnou. O bývalého pana Božského. Teď mě tak napadá že asi zas až tak božský není, když mě nechal. Ale o to teď nejde. Jsme v kontaktu, zase, už několik týdnů. Vlastně to bylo mou iniciativou, takže jak jsem si ho z facebooku před několika měsíci smazala [a taky jsem si pobyla pár tejdnů v ignoru u milostivýho pána], tak jsem si ho zase přidala zpátky. Byl včera docela napitej. Teda spíš.. docela dost. A zničehonic mi v noci zapípala zpráva, od něj. A nějakou dobu jsme telefonovali. Bylo to zvláštní, slyšet ho, po těch měsících. Slyšet od něj, že mu chybím a že mě rád slyší. Pak to bylo plné takových.. prasárniček. Jo, je sice hezký že ho přitahuju. Nejspíš bych neměla skákat mu kolem krku když si zapískal. Ale nejhorší je, že já s tím tu jeho hru hraju. A že se přes dnešek dost rozjela..

Co se týče hubnutí, myslím, že jsem najela na tu správnou kolej. Dneska byly přijmy několikanásobně nižší než výdaje. Což je potěšující, samozřejmě. Sice mi celý večer kručí v břiše, ale nějak se učím mít ten pocit ráda. Ono mi ani nic jiného nezbývá, když jsem se rozhodla pro tak radikální změnu.

Snídaně - jablko (446 kJ)
Oběd - vařené brambory, mrkev a trocha omáčky (900 kJ)
Svačina - mrkev (282 kJ)

Celkem - 1628 kJ/387 kcal

Pohyb - 45 min zumby, 45 minut posilování, večer jsem přidala 20 minut posilování

A dneska jsem fotila. Takže se asi odhalím tak trochu. :)

hhhhh
 

[7.1.2011]

7. ledna 2011 v 15:41 | Catt
Sice to nechci zakřiknout, ale dneska jsem na sebe docela hrdá. Nějak jsem v sobě našla zase tu sílu a odhodlání, dokonce jsem si i sama uvařila a i když naši odpoledne přišli z práce s nákupem [samozřejmě plným takových těch nezdravých věciček] tak jsem ani nepomyslela na to, že bych uzobla něco mimo plán. I když jsem tak trochu na umření, něco na mě totiž leze, poslední dobou jsem hrozně často nemocná, tak jsem si dala nějaký to cvičeníčko. Zdá se mi to jako dobrý začátek, tak snad to večer nepokazím. Chtěla bych do 3.12. (můj maturák) zhubnout na těch 55 kg. Je přede mnou ještě hodně dlouhá cesta..

Snídaně - ovesné vločky s mlékem (635 kJ)
Oběd - brambory se zeleninou a aljašskou treskou, pečené v alobalu v troubě (920 kJ)
Svačina - jablko (400kJ)
Večeře - chleba s plátkem sýra, okurka, rajče (1000 kJ)

Celkem - 2955 kJ/704 kcal

Pohyb - 10 minut orbitrack, 40 minut posilování (břicho, nohy, zadek), večer jsem přidala 300 lehsedů, 200krát posilování každé nohy a 50krát posilování rukou s činkama

dsgd

[Live fast, die pretty]

7. ledna 2011 v 10:41 | Catt
Nový rok, nový start. Známe to všichni. Kolem nás se lidi honí za plněním svých předsevzetí, někteří úspěšně, někteří už tak úspěšní nejsou. Každý z nás po něčem touží. A vy, kteří právě čtete tyhle moje řádky, nejspíš máte podobný sen jako já. Tělo podle svých představ. Nevím, jestli si na mě ještě vůbec pamatujete. Zklamala jsem, změnilo se toho hrozně moc. S někdejším panem Božským už nejsme svoji pár měsíců [a dodnes se mi nedostalo vysvětlení proč]. V cestě za svým cílem jsem taky polevila a přiznám se, že pár kilo šlo i trochu nahoru. A já to chci zastavit. Když se nad tím tak zamyslím, co to člověku dává, přejídat se? Tak nějak nechápu. A teď nechápu ani sama sebe, protože je to věc, kterou jsem od rozchodu dělala pravidelně. Teď se ve mně konečně nahromadila všechna síla k tomu, abych vstala, udělala za minulostí tlustou čáru a zčala si plnit své sny. Nechci, aby tohle byl jen blog o hubnutí. Chtěla bych tady zveřejňovat všechny svoje myšlenky, radosti i strasti, maličkosti, které nemám komu říct. A hlavně bych chtěla mít někoho, kdo by kráčel vedle mě. Protože v tom jedeme společně. A ať se bejvalej třeba zblázní. Jdete do toho se mnou? Budu vás totiž potřebovat..
vkadhfak
 


[Není ostuda spadnout, ale dlouho ležet]

8. října 2010 v 10:49 | Catt
Dlouho jsem se tu neukázala. Už jsem ani vlastně nepočítala s tím, že bych se sem vrátila, ztratila jsem veškerou motivaci a chuť. Poslední dny byly dost kritický, mám nějaké problémy s břichem, moje katastrofické nálady se vyšplhaly do nesnesitelných výšin a já často se strachem přemýšlela o tom, jestli to třeba mého pana Božského s protivnou ufňukanou holkou nepřestane bavit. Něco se ve mě probudilo. Paradoxně to byla spíš jedna slečna, kterou ze srdce nenávidím. Libuje si ve shazování sebevědomí a ničení vztahů, což už vyzkoušela i na našem vztahu s Martinem. Neúspěšně, slečně asi nedošlo, že náš vztah je dost silnej na to, aby odolal nárazům kdejaké fuchtle. Mmm.. celou noc jsem přemýšlela nad tím, jak mi může slečna, která váži minimálně o 20 kg víc než já říkat, že jsem tlustá. A to mě nakoplo. Přece nebudu jako ona. Věčně kritizovat ostatní a přitom neschopná udělat něco se sebou.
Poslední dobou jsem si uvědomila, že mi hrozně chybí staří přátelé. Jednoho po druhém jsem začla pomalu ztrácet a najednou jsem zjistila, že mi nezbyl pomalu nikdo. Uzavřela jsem se do sebe a za čas vybuchla jako přetlakovaný papiňák. Navázala jsem znovu kontakt se starými známými, i s těmi, o kterých jsem si myslela, že už si s nimi vlastně nemám vůbec co říct. A vlastně se mi hrozně ulevilo. Najednou jsem v sobě našla ten kus svého já, co mi poslední dobou chyběl. Ta nezávislá, věčně usměvavá holka, co plave proti proudu. Já si vždycky říkala, že nepotřebuju přátele, že láska je dovede nahradit. Ano, když jsem s Martinem, opravdu mi nic nechybí. Jenže on je přes 100 km ode mě. A nemůžeme být spolu pořád, protože to je momentálně hrozně komplikovaný. A někdy mě přepadají panické stavy samoty. A já prostě.. neumím být sama. Nejde mi to a ani nechci být sama.
Našla jsem si práci. Alespoň zabiju víkendy, kdy mám volno. A každá koruna navíc se mi hodí. A myslím, že mě to bude i bavit. Otevřeli u nás nové nákupní centrum, aktivně jsem se tam nahrnula do davu ještě půl hodiny před slavnostním otevřením. Nechci to už nikdy zažít. Důchodci a cikáni všude kolem mě hrnoucí se pro plátěné nákupní tašky s logem obchodního centra, které měli pro prvních 100 návštěvníků, mě značně znepokojovali. Každopádně se mi moje aktivita vyplatila a sehnala jsem si brigádu v místní bižuterii. Cokoli co je spjaté s módou mě naplňuje, takže jsem vlastně spokojená. A když si uvědomím, že jsem se na práci ptala i v prodejně s hrncema, v pekárně a v elektru, tak mi vlastně vyšla ta nejpříjemnější možnost. I když jsem si nejvíc přála, aby mě vzali v Tally Weijl.
Když jsem přemýšlela o sportu, do kterého se pustím, tak kromě Zumby, která u mě vítězí na plné čáře, mě napadlo, že bych mohla začít běhat. Ze začátku zvolna, klidně začít jen rychlou chůzí. Co myslíte, je běh dobrým pomocníkem při hubnutí? Nemám s ním moc zkušeností, ale dočetla jsem se, že lidi, co běhají pravidelně, jsou sami se sebou spokojenější a udržují se v psychické i fyzické pohodě.
Doufám, že jste na mě slečny nezapomněly. Protože já na vás ne.

P.S.: Nemáte nějaké rady a typy co se týče jídelníčku? Už pořádně ani nevím, co jíst..

lv3

[Jedinou chybu, kterou můžeš udělat, je přestat se snažit]

16. září 2010 v 13:16 | Catt
Omlouvám se za tu mojí několikadenní neaktivitu. Měla jsem tu přítele a na blogování nebyl absolutně čas. Abych pravdu řekla, už mi to tu chybělo. Včera a předevčírem jsem dost hřešila. Pan Božský mě do jídla vyloženě nutil, a když jsme spolu dělali langoše, tak jsem se tomu vlastně ani moc vyhnout nemohla. Ale bylo mi s ním krásně. Ještě teď vidím jeho rozzářené oči, když jsem mu dala k narozeninám dárkovou taštičku ve tvaru puntíkaté kabelky, ve které byl šátek od Louise Vuittona, který si tak přál. Vybírali jsme spolu nové auto, dostala jsem od něj krásnou kabelku a vychutnávali jsme si těch společných chvilek. A že to chvílema byly dost peprné chvilky :D (O čemž vypovídá i fotka dole:D). Ach, tak moc mi chybí.. A to bez něj nejsem ani 24 hodin..
Udělala jsem si radost, a koupila si novou ELLE. Těch 316 stránek mě dost nadchlo a potěšilo a jelikož jsem módní fanatička, tak pomalu nedělám nic jiného, než listuju stránkama o hadříkách a kosmetice. Mmm.. hrozně by mě lákalo dělat v módním časopise. Ráda píšu, ráda fotím, vyznám se v nových trendech a stylu.. ale je pro mě otázkou, jak se uchytit. V módním světě je obrovská konkurence a všude vezmou radši někoho, kdo na to má školu a několikaletou praxi. Nic není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá.
A co vy? Co je nového u vás mé milé slečny?

my2

[Jsem nic, co zmizí v ruce]

13. září 2010 v 14:59 | Catt
Špatnej den. Něco na mě padlo. Cítím se hrozně.. prázdně. Cítím v sobě úzkost. Přitom vlastně nemám proč. Možná, že si nemám na co stěžovat. A možná taky mám. Dneska jsem do sebe nedostala víc než suchar a pár lžic polívky. Jdu cvičit. Snad mi Zumba nahodí trošku úsměvu.

nevim

[Odhaluju se]

12. září 2010 v 12:38 | Catt
Napadlo mě, že přidám nějaké své fotky. Abyste věděli, s kým vůbec máte tu čest.Ta poslední je s panem Božským :]

me1

me2

me3

my1

[To ticho před bouří, co zebe víc než vanilkové nebe]

12. září 2010 v 11:41 | Catt
Zdravím slečny :]

Neděle. Na drtivou většinu lidí padají takové ty nedělní deprese typu "achnezítrajezasškola". Mmm, jsem ráda že to nemusím nějak hrotit, ležet doma s lékama se často vyplatí. Ačkoli, jestli všechno vyjde podle mých představ, tak se ležet asi opravdu nebude :]. Měl by mi zítra na pár dní přijet pan Božský. A ta představa toho, že ostatní sedí otráveně ve škole a já si vychutnávám chvilek s nejužasnějším člověkem na světě, je fakt boží. Prý má pro mě překvapení.. mmm :] Jen se bojím toho, že mě bude nutit jíst. Strašně rád si mě totiž vykrmuje..

Včera večer přišla první krizová situace. A musím hrdě říct, že jsem ji zvládla. Jakžtakž. Nepřítel se jménem dort. Dort matčiny výroby, s tvarohovým krémem, čokoládou, džemem. Neukrojila jsem si ani kousek. Zvládla jsem to [Když nepočítám prst zabořený do krému. Ale tak to mě přece nezabije]. 
Jsem ráda, že mám tenhle blog. Že se můžu vypsat, můžu sem sdělit to, co by ostatní lidi absolutně nezajímalo. Ani mého přítele, ani mou nejlepší kamarádku. Závidím lidem, kteří vypadají dobře a přitom nesportují, jí nezdravě a kašlou na počítání kalorií. Je to vůbec fér? Já pro to abych zhubla ze 106 kg jsem musela každý den cvičit tři hodiny a omezovat se snad ve všem co mám ráda..

Snídaně - dva knackerbroty s taveným sýrem, hruška
Svačina - jablko
Oběd - vařené brambory ve slupce, kousek masa, okurkový salát
Svačina - suchar, celozrnný chleba se sýrem, jablko
Večeře - ??

Jídelák během dne doplním. A asi si dneska už zacvičím, přece jen mi už je vcelku dobře :]

A napadlo mě, že bych sem mohla napsat třeba něco o sobě.. a přidat nějaké své fotky.. uvidíme.. :]

katemoss1

[Nejsobečtější věc, kterou můžeš udělat, je být nesobecká]

11. září 2010 v 12:27 | Catt
Dobré ránko :]
Znova se hlásím, krátce po poledni. Na to že jsem byla donucena vstávat v 8 a naspala asi 3 hodiny jsem nějaká moc čilá. Jak tak znám svoje známé, tak většina lidí v tuhle dobu vstává, já jsem stihla oběhnout poštu (kde mě poslušně vyčkával ten vytoužený balíček se šálou od Louise Vuittona, co jsem objednala k narozeninám pro mého pana Božského), dojít pro dárkovou taštičku a koupit si nové botičky(černý, hezký, na podpatku). Je to zvláštní, ale zdravě jím a piju jen čistou vodu teprve první den a už se cítím mnohem lépe. Cítím se svěží, naplněná energií a dobrým pocitem. Božský mi sice pořád opakuje, že nechce abych se měnila, že se mu nejvíc líbím taková jaká jsem teď. Ano, je to sice hezký, když vám váš přítel pořád neopakuje jak by bylo fajn kdybyste zhubly, což se mi už taky několikrát předtím stalo. Ale upřímně, který kluk neocení, když jeho slečně zmizí špeky z bříška a můžou se kochat krásně vyrýsovaným zadečkem v krajkovaných kalhotkách.
To počasí venku je užasný. Nejsem zastánkyní velkých letních veder, takže teď přišel můj čas. V létě člověk nemůže moc uplatnit kreativitu v oblékání, hodí na sebe tričko a šortky nebo šatičky. Ale teď? Vychutnávám si ty legínky, vrstvení triček, svetříky, lodičky, saka a kabátky. Když jsme u těch lodiček, ty botičky z dneška jsou fakt užasný.
Ach, zrovna mi zapípala smska od Božského. V posledních dnech se nemůžeme moc vídat. Bydlí 100 km ode mě a o víkendech pomáhá rodičům se stavbou nového domu. Ale to co je mezi námi je mnohem silnější, věřím že to zvládneme. Přeci jenom.. už máme vybraný NÁŠ společný byt :]

A jak to je dneska s jídlem?

Snídaně - celozrnná bulka
Svačina - nestihla jsem..
Oběd - květakový mozeček, celozrnná bulka
Svačina - hruška, suchar
Večeře - kus salátové okurky, celozrnný chleba se sýrem, dva suchary

Chybí tam ten pohyb, ale jsem nemocná a beru antibiotika, takže toho moc nezmůžu.. možná tak moje dopolední chození po městě by se mohlo počítat..

Zatím se mějte slečny :]

lv1

[Nový začátek]

11. září 2010 v 2:08 | Catt
V tuhle dobu většina lidí už spí. Tedy, většina normálních lidí. Nebo někde nasávají, tak nějak mi díky mému špatnému ponětí o čase uniklo, že je vlastně pátek. Upřímně, také už bych se nejraději viděla v posteli. Ale ne teď. Proč to neustále odkládat. Ve chvíli, kdy se člověk rozhodne být perfektní, by měl začít dělat jen perfektní věci. Já jsem začla tím, že jsem skleničku s (bohužel odporně dobrou) šťávou s příchutí lesního ovoce vyměnila za sklenku čisté vody a hledala inspiraci na design blogu, na kterém se budu cítit dobře. Rozhodně tohle není můj první blog. A také to není moje první rozhodnutí k tomu změnit sebe a svůj život. Ano, toužím po kráse. Toužím po tom být co nejblíže dokonalosti. A ano, zní to hrozně povrchně. Ale stačí si představit úspěch a vše co člověka čeká, když jej dosahne. Toužím po vstupu do světa ultraúzkých šatiček, do světa štíhlých nohou na vysokých podpatcích. A toužím po tom, že v někom z Vás najdu podporu.

Kam dál